Hřiště

Na betonovém dvorku bývalého kláštera chceme vytvořit a rozžít „zlobivé hřiště". 

Papírové krabice, karton, papír všeho druhu, barvy, voda a vše, co děti na místě najdou.

S předměty je dovoleno cokoli. Tvořit, bořit, stavět, zkoušet. Fantazii se meze nekladou.

Hřiště se nachází v bezprostřední blízkosti jeviště.

Hřiště je otevřeno ve všední dny hodinu před představením do 20:00.

________

Na místě akce není zajištěno hlídání - za děti ručí jejich zákonní zástupci.

_________

"Lepší je mít zlomenou kost než zlomeného ducha"

Vycházíme z myšlenky "adventure playground", ve kterých je dítě/účastník tvůrcem prostoru, vytváří si vlastní pravidla, může rozhodovat samo o sobě, přijímat vlastní rizika. 

Svobodná hra podle nás zahrnuje zkoumání i porušování pravidel nastavených společností - a vytváření vlastních. Zkoušení scénářů. Konstrukci i destrukci. Zkoušet, co je a není možné. To dospělou optikou může občas vypadat jako anarchie, chaos, rebelie - hra může být hrubá, agresivní, špinavá, upatlaná, hlasitá a nemusí se nám líbit. Podle psychodynamického přístupu při hře dochází k čištění. Vybíjení zaseknuté energie a nahromaděného stresu, které musí ven. Prostor pro volnou a svobodnou hru může mít terapeutický a formativní účinek. Jak pro dítě tak dospělého, který je pozoruje.

Zodpovědnost za dětský život je dnes podle zastánců "adventure playgrounds" a volné hry pevně v rukou rodičů a plánovačů. Děti vodíme do jim vstřícných prostředí, kde se mohou houpat na houpačce, klouzat na skluzavce nebo stavět bábovky. Odsouváme je do míst, kam patří a nabízíme předem dané možnosti. Nedáváme jim skutečnou svobodnou možnost volby - co je lépe připraví na život? Trochu riskování a zlobení, nebo kvíz správných možností?

Naším záměrem je vytvořit fyzický ale i myšlenkový prostor, ve kterém bude možné bezpečně debatovat o tom, jaký svět bychom kolem sebe chtěli mít.